decorational arrow Psychologie   decorational arrow Covid-19   decorational arrow Životní styl | 3 min. čtení

Měníme svět: z ponorkové nemoci do světa bez předsudků o váze

V roce 2020 jsme všichni měli příležitost vyzkoušet si sociální izolaci. Procvičovali jsme si to po mnoho měsíců za sebou. Nebyla to zábava. U některých lidí to skončilo ponorkovou nemocí. Ale ne pro každého je sociální izolace novinkou. Lidé žijící s obezitou jsou v této oblasti skutečnými odborníky. Když se nyní naše společnost vrací k životu, napadá mě, zda bychom se nemohli rozhodnout pro svět, který bude dobrým místem pro nás všechny?

Dr. Michael Vallis, srpen 2020

Jsem z Kanady, což je obecně bezpečné a přátelské místo. Respektive jsem z východní Kanady, která se považuje za přátelskou dokonce i podle kanadských norem. Přesto jsme od března měli pocit, že nemůžeme věřit ani svým sousedům, a když v potravinách někdo vstoupil do stejné uličky, v jaké jsme byli my, cítili jsme se ohrožení a byli jsme podezřívaví.

Lidé, kteří sociální izolaci ani obecně zvýšenou citlivost k hrozbám dosud neznali, se těší, že se vrátí k normálnímu životu. Jenže žádný normální život, do nějž by se mohli vrátit, neexistuje! Ještě neskončila ani první vlna a už slyšíme, že určitě bude druhá a že se máme připravit na více podobných virů. Popřemýšlejme tedy, jak by ten nový normální život mohl vypadat. Může být nová normalita lepší než ta stará?

Lidé žijící s obezitou jsou v sociální izolaci skutečnými odborníky. Předsudky a stigmata spojené s obezitou jsou tak velké, že obézní lidé se ve společnosti necítí bezpečně. Naučili se, jak se vyhýbat místům, kde by se s vysokou pravděpodobností setkali s předsudky.

Nakupování potravin pozdě v noci, aby snížili pravděpodobnost, že někdo bude kritizovat obsah jejich košíku, nakupování oblečení přes internet, aby se vyhnuli zkoušení věcí na veřejnosti, sledování Netflixu, aby předešli pocitům trapnosti z malých sedadel v kině. Mám pokračovat?

Pocit ohrožení přirozeně vyvolává úzkost. Tak je mozek nastavený, aby zajistil přežití. Hrozby je třeba vyřešit dříve, než způsobí újmu. Lidé jsou společenské bytosti, takže naše reakce na společenské nebezpečí (ponížení, kritika) je stejná jako reakce na fyzickou hrozbu.

„Lidé jsou společenské bytosti, takže naše reakce na společenské nebezpečí (ponížení, kritika) je stejná jako reakce na fyzickou hrozbu.“ Žít s obezitou ve světě plném předsudků je stejné jako žít s rizikem, že chytíme infekci COVID-19.“

-Dr. Michael Vallis

Žít s obezitou ve světě plném předsudků je stejné jako žít s rizikem, že chytíme infekci COVID-19. Možná, ale opravdu jen možná, může být výhodné vidět paralelu mezi sociální izolací během COVID-19 a sociální izolací zapříčiněnou strachem z předsudků.

Jedním z nešťastných důsledků našeho instinktu přežít ve společnosti je to, že upřednostňujeme lidi, kteří jsou stejní jako my. A pokud se ve vztahu něco pokazí, je snadné to svádět na rozdíly mezi lidmi.

Můžeme si všimnout, že za některých okolností mají lidé kvůli COVID-19 předsudky vůči lidem s asijským původem. Víte, že španělská chřipka nezačala ve Španělsku? Byla nazvána španělskou chřipkou, protože Španělsko bylo první zemí, která připustila její existenci. Vytvořit si předsudky je prostě strašně snadné!

„Jedním z nešťastných důsledků našeho instinktu přežít ve společnosti je to, že upřednostňujeme lidi, kteří jsou stejní jako my.“

-Dr. Michael Vallis

Předsudky jsou produkovány instinktivními složkami lidské bytosti. Ale v průběhu vývoje lidského druhu se nám rozvinuly i jiné složky než jen instinktivní, a to intelektuální a morální.

Mozek je vlastně rozvíjející se orgán. Tím chci říct, že i když se během vývoje vyvinuly nové mozkové struktury, ty staré nepřestaly fungovat. Nové funkce se vyvíjejí na základě starých systémů.

V psychologii je tato skutečnost klíčová. Znamená to totiž, že máme v sobě dva psychologické systémy. Původní primitivní instinktivní mozkové funkce jsou umístěny ve středním mozku. Jedná se primárně o impulzivní a emocionální systém („Chci to, chci to všechno, a chci to hned“). V prefrontální kůře (povrch mozku přímo uvnitř vašeho čela) máme výkonný systém. Tento systém je logický a intelektuální. Je schopný řešit problémy, kriticky uvažovat a oddálit uspokojení.

„Předsudky jsou produkovány instinktivními složkami lidské bytosti. Máme v sobě dva psychologické systémy. Většinu času mezi těmito systémy pociťujeme napětí.“

-Dr. Michael Vallis

Většinu času mezi těmito systémy pociťujeme napětí. Co máte chuť dělat? Co byste měli dělat? Všimněte si, že odpovědi na tyto otázky často nejsou stejné. Systém založený na emocích chce okamžité uspokojení a přemýšlí automaticky (například: „vypadá jako já – dobře, nevypadá jako já – špatně“). Logický systém se zaměřuje na principy a hodnoty (například: „nesuď knihu podle obalu; všichni lidé jsou si rovni“).

Sociální izolace bude dočasná, už teď zase opouštíme své domovy a vydáváme se mezi lidi. Když se nyní naše společnost vrací k životu, napadá mě, zda bychom si ten svět nemohli udělat jiný? Problém předsudků můžeme řešit. Předsudky vůči lidem asijského původu jsou neopodstatněné, příznivci Black lives matter mají pravdu a předsudky vůči lidem, kteří žijí ve větších tělech, jsou také neopodstatněné.

Jako psycholog někdy povzbuzuji lidi, aby využili změnu životních okolností ke změně svého chování. Představte si například, že jste kuřák a že se chystáte změnit zaměstnání. Troufám si tvrdit, že pokud máte zájem stát se nekuřákem, je velká pravděpodobnost, že nová práce vám v tom může pomoct. Vstupte tedy do nové práce jako nekuřák. Řekněte svým novým kolegům, že nekouříte, a chovejte se jako nekuřák.

„Když se nyní naše společnost vrací k životu, napadá mě, zda bychom si ten svět nemohli udělat jiný? Problém předsudků můžeme řešit.“

-Dr. Michael Vallis

Změna okolností pomáhá, protože nám umožňuje vybudovat si nové návyky a změnit, jak na nás lidé nahlížejí. COVID-19 může fungovat stejně jako nová práce. Až se vrátíme zpátky do normálního světa, můžeme se chovat, jako by to byl nový svět. Právě to je teď důležité. Být z Asie neznamená, že můžete za COVID-19, být černoch neznamená, že se s vámi může zacházet jinak, a žít ve větším těle není známkou slabosti.

Upozornění: Názory a perspektivy vyjádřené na tomto blogu jsou názory autora a nemusí nutně odrážet oficiální postoje nebo zásady jakékoli agentury, organizace, zaměstnavatele nebo společnosti

Související články