Jaký je moderní muž: rovnováha mezi mužností, společenskými normami a obezitou
Co znamená být mužem v moderním světě? Protichůdná vyjádření a
očekávání společnosti vůči mužům mohou nejen narušovat pocit identity,
ale také mít dopad na zdraví. Přidejte k tomu společenský tlak na
tělesný vzhled a snadno se chytíte do začarovaného kruhu zoufalství.
Ian Patton se podělí o to, jak vyvážit mužnost a zdraví, získat pomoc
a znovu se dostat do kontaktu s vaším skutečným já.
Napsal Ian Patton, srpen 2020
Vždycky jsem byl „velkej chlap“. Ve škole jsem byl za tlouštíka a to
se mě drželo na střední škole, univerzitě i v dospělosti.
I když jsem vždycky věděl, že jsem jiný a byl jsem nucen se snažit s
tím něco dělat, byl jsem také silně ovlivněn protichůdnými tvrzeními o
mužnosti, mužském zdraví a svém
těle. Pro mě jako pro muže bylo vždy mé tělo mým největším aktivem
i mou největší vadou.
Když se ohlédnu za svým životem, je jasné, že moje představy o tom,
jaký má být muž, sehrály velkou roli při postupu mého onemocnění.
Share
„Ve škole jsem byl za tlouštíka a to se mě drželo na střední škole,
univerzitě i v dospělosti.“
Zavřete oči a vraťte se se mnou zpět na začátek 90. let. Představte
si, že jste 10letý chlapec, který sní o tom, že bude Power Ranger nebo
želva Ninja. Na Super Nintendo hrajete Donkey Kong a nosíte neonové tričko.
Co ten malý chlapec zjišťuje o svém místě ve světě? Jaká sdělení se
k němu dostávají o tom, co znamená být chlapec a vyrůstat v muže?
Vyrůstá ve společnosti, komunitě a domově, které ho učí, aby byl
velký a silný, statečný a agresivní. Učí se, že musí být zodpovědný a
spolehlivý, chránit a dávat. To jsou mužské vlastnosti, které musí pochopit.
Cítit se jako outsider
Ale co když se do této představy nevejdete? Co když vaše tělo
neodpovídá tradičnímu mužskému ideálu? Co když celý svět vidí jen
velké tělo? Někoho, kdo je tlustý a jiný?
Takovým dítětem jsem byl a takový jsem teď muž. A mohu vám říct, že
je to dost rozporuplné, být chválený a současně haněný za vaše tělo.
Být povzbuzováni k tomu, abyste byli velcí a využívali svou velikost
ve prospěch veřejnosti, ale současně si uvědomovat, že kvůli své
velikosti jste defektní a vadní. Dostávat přezdívky o síle a moci,
jako je Moose nebo Tank, ale být také označováni nenávistnými jmény,
jako je „tlusťoch“, „vepřík“ nebo „špekoun“.
Share
„Když se ohlédnu za svým životem, je jasné, že moje představy o tom,
jaký má být muž, sehrály velkou roli při postupu mého onemocnění.“
Existuje tenká linie mezi rolí muže pozitivního, schopného a
povzbudivého a děsivým, ostudným, příliš velkým tělem. Protichůdná
tvrzení mohou být velmi matoucí: „Musíte být větší a silnější, ale
také zhubnout a být menší, protože teď jste příliš velký.“
Co činí toto sdělení ještě škodlivějším a nebezpečnějším, je
skutečnost, že neexistují žádné jasné odpovědi na to, jak se napravit,
abyste se znovu stali velkým, silným člověkem. Vše, co si vezmete, je:
„Buď mužem, víc se snaž, zvedej nějaké těžké věci, zapoť se“ a podobně.
Ukrytý ve sportu
Když jsem vyrůstal jako obézní, měl jsem to štěstí, že jsem měl
příležitost zapojit se do aktivit, kde byla moje velikost výhodou.
Vynikal jsem ve sportech, jako je hokej, baseball, ragby, americký
fotbal a freestyle wrestling, což vše odpovídalo tvrzením o silném,
mocném a agresivním muži, o kterých jsme právě mluvili.
Tyto lekce a příležitosti byly v mnoha ohledech mojí záchranou.
Chránili mě před diskriminací, předsudky a zneužíváním, které popisují
někteří moji vrstevníci.
Být dobrý ve sportu a být oslavován jako „velký muž“ mi dodalo
sebedůvěru, efektivitu, pozitivní společenské zážitky a hlavně přátele.
Share
„Existuje tenká linie mezi rolí muže pozitivního, schopného a
povzbudivého a děsivým, ostudným, příliš velkým tělem.“ Protichůdná
tvrzení mohou být velmi matoucí.“
Ano, zažil jsem šikanu kvůli hmotnosti stejně jako jakékoli jiné
tlusté dítě. Děti byly zlé, trýznily mě a utahovaly si ze mě, dělaly
na můj účet kruté vtípky a obecně mě nenechávaly zapomenout na to, že
jsem v nějakém ohledu odlišný.
Jakmile začala být šikana násilná, naučil jsem se chránit sebe i
ostatní silou, pokud to bylo nutné. Násilník byl rychle zpacifikován
a jen zřídka zaútočil znovu.
Dvousečný meč
Když se podívám zpátky, stinné stránky toho, že jsem vyrůstal ve
světě stereotypní mužnosti, u mě působily ve dvou směrech: kromě toho,
že pravděpodobně přispěly k progresi mého onemocnění, mi také narušily
schopnost říct si o pomoc.
Bylo to takhle: Na jedné straně jsem byl povzbuzován, abych byl
větší (až do okamžiku, kdy se nešlo vrátit). Na druhé straně jsem se
učil, že jako muž se musím zvednout a sám se napravit. Nežádat o
pomoc. Žádost o pomoc je slabost a je v přímém rozporu s tím, kým
podle společnosti máte být.
Share
„Stinné stránky toho, že jsem vyrůstal ve světě stereotypní mužnosti,
u mě působily ve dvou směrech: kromě toho, že pravděpodobně přispěly k
progresi mého onemocnění, mi také narušily schopnost říct si o pomoc.“
Není pochyb o tom, že jako muži to máme snazší, pokud jde o to,
abychom se svým tělem byli akceptováni a našli pro něj uplatnění.
Mužská nadváha je společensky přijatelnější a v porovnání s ženami se
mnohem méně často stydíme za svoje tělo. Muži také ne úplně přijímají
myšlenku, že jsou „nemocní“ a potřebují pomoc kvůli obezitě.
Spojte tohle se strachem z projevů slabosti a máte situaci, kdy my,
muži, obecně nevyhledáváme ani nepodstupujeme léčbu obezity, i když ji potřebujeme.
Ach, ta ironie
Jako atletický chlapec se zájmem o vědu a tělo, jsem začal na
univerzitě studovat kineziologii – nauku o těle v pohybu, také známou
jako věda o cvičení. Zatímco mé onemocnění postupovalo, pokračoval
jsem ve studiu o zdraví, výživě a cvičení.
Dokončil jsem PhD se zaměřením na obezitu. Je ironií, že s těmito
vrcholovými znalostmi jsem byl také nejvíce nemocný, vážil jsem skoro
160 kg. Měl jsem vysoký krevní tlak, trpěl jsem závažnou spánkovou
apnoe a měl jsem pocit, že můj tuk ze mě vysává život.
Neměl být schopen se svou obezitou při všech svých znalostech něco
udělat? Mé tělo vysílalo do světa zprávu, že znalosti zjevně nestačí.
Jako většina lidí jsem začal držet diety a cvičit. Trval jsem na
tom, že vůle a odhodlání mě mé obezity zbaví. Že kdybych hladověl a
dost se potil, kdybych zažil dost nepříjemných pocitů a dostatečně
chtěl, mohl jsem sám sebe uzdravit.
Share
"Muži si nechtějí připustit, že jsou nemocní a potřebují s
obezitou pomoc."
Zasekl jsem se v tomto „samoopravném“ postoji a odmítl jsem svou
obezitu považovat za nemoc. Nechal jsem své ego a machistický
světonázor, aby oddálily správnou léčbu mého onemocnění. Svojí
tvrdohlavostí jsem umožnil, abych byl pořád víc a víc nemocný. A skoro
mě to stálo život.
Byl jsem tak nemocný, že jsem se každé ráno probouzel s otázkou,
jestli mě právě dnes už tuk zabije. Začal jsem přemýšlet o tom, jak by
to mé děti zvládly bez otce.
Není to tak neobvyklé
Nejsem v tom sám. Existuje tolik mužů, kteří jednoduše ignorují nebo
odmítají pečovat o své zdraví, protože žádat o pomoc není mužné.
Obezita, duševní zdraví, vyšetření na chronická onemocnění... Může to
být cokoli.
Lze jen doufat, že si jako já uvědomí, že přežít mohou jen v
případě, že zapomenou na svoji hrdost a postaví se problému čelem.
Share
„Existuje tolik mužů, kteří jednoduše ignorují nebo odmítají pečovat
o své zdraví, protože žádat o pomoc není mužné.“
V roce 2014 jsem dostal v rámci léčby obezity žaludeční bypass.
Předoperační fáze byla intenzivní, s několika schůzkami a setkáními.
Na mém úvodním orientačním setkání bylo téměř 50 lidí, z nichž pouze 3
byli muži.
Podle toho, koho jsem potkával v čekárně na bariatrické schůzky, to
nebylo neobvyklé. Jsem také členem několika komunitních podpůrných
skupin a muži tam tvoří maximálně pětinu členů.
Pokud se podíváte na obezitu napříč populací, neuvidíte žádný takový
rozdíl mezi pohlavími. To ukazuje, že muži nevyhledávají léčbu ani
nežádají o pomoc. Vzhledem ke komplexní a chronické povaze tohoto
onemocnění se obávám, že mnohem více mužů reaguje jako já – nechávají
onemocnění nekontrolovaně postupovat kvůli předpokladu, že požádat o
pomoc je známkou slabosti.
U jiných onemocnění (např. v oblasti duševního zdraví) existují
snahy zrušit stigma spojené s žádostí a přijímáním pomoci u mužů. To
samé musíme udělat i u obezity a různých dostupných možností léčby.
Potřebujeme, aby si muži uvědomili, že je v pořádku požádat o pomoc.
Share
„Není nic mužnějšího nebo silnějšího, než být dost statečný na to,
abyste projevili zranitelnost, než otevřeně mluvit o všech aspektech
zdraví jednotlivce.“
Znovu se spojte se svým skutečným já a požádejte o pomoc
Bude to vyžadovat, aby muži odložili své mnohovrstevné masky. Muž
může být silný a chytrý a SOUČASNĚ potřebovat sílu a znalosti
ostatních – zejména, když je v sázce jeho zdraví.
Potřebujeme, aby se přidalo více mužů, aby promluvili a požadovali
víc. A potřebujeme více mužů, kteří budou průkopníky a půjdou
příkladem toho, že řešení
obezity není něco, co můžete dělat sami.
Není nic mužnějšího nebo silnějšího, než být dost statečný na to,
abyste projevili zranitelnost, než otevřeně mluvit o všech aspektech
zdraví jednotlivce.
Index tělesné hmotnosti (BMI) je číslo vypočítané z vaší hmotnosti a
výšky. Nejedná se o přesný výpočet procenta tělesného tuku, ale je to
jednoduchý způsob, jak určit, jestli je vaše tělesná hmotnost zdravá
nebo nezdravá.
Pojďme si promluvit: 10 otázek, které byste měli položit svému lékaři
Těchto deset otázek vám může pomoci zahájit rozhovor a učinit první krok
k tomu, abyste se dozvěděli, jaké jsou možnosti léčby pro regulaci
tělesné hmotnosti.
The site you are entering is not the property of, nor managed by,
Novo Nordisk. Novo Nordisk assumes no responsibility for the content
of sites not managed by Novo Nordisk. Furthermore, Novo Nordisk is not
responsible for, nor does it have control over, the privacy policies
of these sites.