Stejně jako se narodíme s nějakou barvou očí, můžeme se narodit i s
tendencí nabývat na váze. A stejně jako nikoho neobviňujeme kvůli
barvě očí, neměli bychom obviňovat lidi, kteří jsou geneticky
predisponovaní k přibývání na váze.
První známky spojení genů a obezity objevila v roce 1952 skupina
výzkumných pracovníků z Michiganské univerzity. Provedli studii, do
které bylo zahrnuto 81 párů dvojčat z převážně místních středních
škol. Od dvojčat bylo získáno mnoho měření, včetně délky nohou, délky
předloktí a dokonce výšky nosu.
Tato měření umožnila výzkumným pracovníkům zjistit pravděpodobnost,
s jakou byly tyto různé vlastnosti zděděny od rodičů – to se nazývá
dědičnost. Ze všech různých vlastností, které výzkumní pracovníci
měřili, byly tělesná hmotnost a obvod pasu těmi s nejvyšší dědičností.
Od té doby se uskutečnilo mnoho dalších podobných studií, které navíc
srovnávaly dvojčata, která nevyrostla společně. Identická dvojčata
měla podobnou hmotnost bez ohledu na to, zda byla od narození
vychovávána společně nebo odděleně. To ukazuje, že při určování
tělesné hmotnosti hrají silnější roli geny než prostředí. Tyto objevy
jsou společně nesporným důkazem, že genetika hraje v obezitě hlavní
roli. Některé důkazy naznačují, že genetický podíl se pohybuje mezi 40
a 70 procenty. To znamená, že geny, které zdědíte od rodičů, mohou
zvýšit riziko vzniku obezity.
Share
40–70 %
V obezitě hraje hlavní roli genetika, přičemž některé důkazy
naznačují, že genetický podíl je mezi 40 až 70 procenty.
Průzkum v této oblasti stále probíhá. Ale co víme, je to, že geny ovlivňují:
Kolik jídla najednou sníme
Jak reagujeme na pocit
plnosti
Jak velké potěšení nám přináší určité druhy
potravin
Kolik energie potřebujeme k udržení základních
funkcí těla
Jak a kde jsou v našem těle uchovávány
nadbytečné kalorie v podobě tuku
Nyní víme, že tyto věci mohou mít méně společného s naší povahou a
životním stylem a mnohem více s geny.
Naše prostředí se změnilo, ale naše geny ne
Ale pokud to tak je, proč bylo před sto lety jen velmi málo lidí s
obezitou? Jak říká genetik Francis Collins: „Genetika nabije zbraň a
prostředí stiskne spoušť.“
Naše geny se za posledních sto let nezměnily. Vlastně se zásadně
nezměnili za posledních 50 000 let. Co se změnilo, je naše prostředí.
A stejně jako mají někteří z nás v určitých prostředích alergie, může
prostředí aktivovat a měnit projevy některých našich genů.
Nyní žijeme v jiném prostředí s jinými typy stresu, potravin a
technologií. Ty interagují s našimi geny novým způsobem. Jedním z
výsledků je obezita.
V důsledku genetiky mohou být někteří lidé v dnešním prostředí více
ohroženi obezitou
Profesor Joseph Proietto, výzkumný pracovník a lékař specializující
se na obezitu, vysvětluje genetický základ obezity na příkladu dvou
hrnců. Liší se velikostí: jeden hrnec pojme pět litrů a druhý padesát.
Hrnce stojí přes noc na dešti a ráno jsou oba plné vody.
Není překvapením, že větší hrnec pojme více vody než menší hrnec.
Profesor Joseph Proietto vysvětluje, že je to proto, že větší hrnec
byl vyroben tak, aby se do něj vešlo více vody. „Jinými slovy,
k rozvoji obezity potřebujete jak genetický základ (jak byl hrnec
vyroben), tak prostředí (déšť),“ říká.
Share
„K rozvoji obezity potřebujete jak genetický základ, tak prostředí“
-Professor Joseph Proietto, University of MelbourneSdílet
Najděte strategii pro regulaci tělesné hmotnosti, která odpovídá vašim potřebám
Jak tedy můžeme tyto informace použít? Koneckonců, geny nelze změnit.
Ale naše individuální genetické rozdíly nás mohou více či méně
vystavovat riziku rozvoje obezity. Takže čím více toho o našich genech
víme, tím více informací máme k tomu, abychom mohli činit informovaná
rozhodnutí o regulaci tělesné hmotnosti. Můžeme se například pokusit
minimalizovat naše vystavení faktorům životního prostředí, které
zvyšují riziko vzniku obezity.
A kvůli našemu individuálnímu genetickému základu můžeme na různé
typy léčby reagovat různě. Co funguje u jednoho člověka, nemusí
fungovat u druhého. Proto každý z nás potřebuje k regulaci tělesné
hmotnosti individuální přístup.
Odkazy / literatura (v anglickém jazyce)
Clark PJ. The heritability of certain anthropometric characters
as ascertained from measurements of twins. Am J Hum Cenet 1956;
8:49-54.
Waalen J. The genetics of human obesity.
Translational Research 2014; 164(4):293–301.
Guyenet S. The
hungry brain. Outsmarting the instincts that make us overeat. New
York: Flatiron 2017.
Farooqi IS. Genetics of Obesity. In:
Thomas A Wadden & George A Bray (eds.). Handbook of Obesity
Treatment. New York: Guilford Press 2018; 64-74.
Guyenet SJ
& Schwartz MW. Regulation of Food Intake, Energy Balance, and
Body Fat Mass: Implications for the Pathogenesis and Treatment of
Obesity. The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism
2012; 97:745–755.
Morris R. Stranger in a strange land: an
optimal-environments account of evolutionary mismatch. Synthese
2018;1-26.
Qi L. & Cho YA. Gene-environment interaction
and obesity; Nutr. Rev. 2008; 66(12):684–694.
Bell CG,
Walley AJ & Proguel P. The genetics of human obesity. Nature
Reviews - Genetics 2005; 6:221-234.
Proietto J. Body Weight
Regulation. Essential Knowledge to lose weight and keep it off.
Xlibris 2016.
Proč je obezita nemocí, a ne jen nedostatkem vůle nebo špatným životním
stylem? Součástí odpovědi na tuhle otázku je fakt, že na obezitě je toho
více, než se zdá. Mnohem více.
Index tělesné hmotnosti (BMI) je číslo vypočítané z vaší hmotnosti a
výšky. Nejedná se o přesný výpočet procenta tělesného tuku, ale je to
jednoduchý způsob, jak určit, jestli je vaše tělesná hmotnost zdravá
nebo nezdravá.
The site you are entering is not the property of, nor managed by,
Novo Nordisk. Novo Nordisk assumes no responsibility for the content
of sites not managed by Novo Nordisk. Furthermore, Novo Nordisk is not
responsible for, nor does it have control over, the privacy policies
of these sites.