Go to the page content

Moje cesta za obezitou: od zajídání stresu k modelce větších velikostí

„Bylo mi 28 let a vážila jsem 180 kilogramů. Byla jsem vdaná matka dvou skvělých malých kluků. V mém životě byla spousta krásných věcí, ale přesto mě tížily velké deprese. Nechtěla jsem o tom mluvit. Nechtěla jsem si přiznat svůj problém s váhou. Lidé se mě ptali: "Jak ses na tuhle hmotnost dostala? Jak se ti podařilo nabrat 180 kg?" – Vicki Mooney

Nabírání hmotnosti v dětství

Je strašně těžké mluvit o svém životě, protože musíte otevřít tu svou část, kterou by většina lidí raději neodhalovala, nebo by to ani nesvedla.

Mé dětství bylo opravdu hodně těžké. Otec byl alkoholik a fyzicky týral mou matku. A když zrovna nebil mámu, bil mě. Byla jsem naprosto ztracené dítě se spoustou problémů. Byla jsem také obětí sexuálního zneužívání.

Takže jsem ten stres zajídala. Abych se vypořádala s traumatem, snědla jsem tabulku čokolády. Zavřela jsem se do pokoje, a třebaže jsem prožívala všechny ty emoce, pocity a bolest, dala jsem si tu tabulku čokolády a bylo mi o něco lépe.

Nabírala jsem na váze a přemýšlela, co se to se mnou děje. Bratři měli štíhlé atletické postavy a všichni jsme dostávali stejnou snídani, večeři i svačiny. Jediným rozdílem byla čokoláda, kterou jsem zajídala stres.

Woman in a black shirt with facial expression of being proud of herself, looking into space on the background of the blur vision of the sea and seashore

„Mám pocit, že by teď hodně lidí řeklo: Dobře, no, jedla jsi čokoládu, tak jsi ztloustla. Ale ono to není tak jednoduché.“

-Vicki Mooney

Cesta k operaci

Přeskočíme dopředu, do doby, kdy mi bylo 28 let a byla jsem 180kilogramová máma se spoustou břišního tuku…

Ráno jsem se vzbudila a když jsem se chtěla otočit, natáhla jsem si sval. Takže jsem se při otáčení snažila nadzvedávat břicho. A říkala jsem si: Mám nějaké spodní prádlo, ve kterém bych vypadala aspoň trochu slušně? Nebo jsem si říkala: Doktoři mě budou chtít měřit a prohlížet si moje kožní záhyby a infekce.

Ve sprše jsem musela sundat dveře, protože jsem se do ní fyzicky nevešla. Pak jsem zvedala záhyby kůže jeden po druhém a čistila infekci, byla vidět i cítit.

 „Jela jsem k lékaři a ke svému štěstí podstoupila bariatrickou operaci. Shodila jsem přes 90 kg, což byla polovina mojí váhy. To bylo zkrátka dokonalé, říkala jsem si: Propána, já konečně žiju.“

Poté, co jsem shodila, jsem se stala první modelkou větších velikostí v Irsku a napsala jsem knihu o tom, jak podporovat ženy, aby se cítily dobře samy sebou. Protože nakonec bez ohledu na svou velikost si zasloužíte ráno vstát, podívat se do zrcadla a cítit se dobře. Zasloužíte si nosit oblečení, které vám padne.

Red-headed mum and two children looking through the board-side of a ship; blue sea,  seashore

Můj život dnes

Nyní jsem 13 let po operaci. Stále trpím obezitou, znovu jsem nabrala 25 kg. Hodně chodím do tělocvičny a jím zdravě, protože kvůli operaci můžu jíst jen velmi malé porce jídla. Většina mé stravy obsahuje ovoce, ořechy, zeleninu a potraviny s vysokým obsahem bílkovin. Ráno medituji a cvičím jógu. Jsem vcelku zdravá.

Takže se na to dívám takto: už jste se trestali příliš dlouho, nenáviděli se a mluvili se sebou tak, jak byste nikomu jinému nedovolili. Změna musí začít u vás, musíte milovat sami sebe. Musíte si začít vážit sami sebe, bez ohledu na svou velikost nebo hmotnost. Když budete myslet pozitivně, budete moct začít dělat ve svém životě drobné změny. Postavíte se onemocnění obezitou čelem a začnete se cítit mnohem lépe.

Související články