„Bylo mi 28 let a vážila jsem 180 kilogramů. Byla jsem vdaná matka
dvou skvělých malých kluků. V mém životě byla spousta krásných věcí,
ale přesto mě tížily velké deprese. Nechtěla jsem o tom mluvit.
Nechtěla jsem si přiznat svůj problém s váhou. Lidé se mě ptali:
"Jak ses na tuhle hmotnost dostala? Jak se ti podařilo nabrat
180 kg?" – Vicki Mooney
Je strašně těžké mluvit o svém životě, protože musíte otevřít tu svou
část, kterou by většina lidí raději neodhalovala, nebo by to ani nesvedla.
Mé dětství bylo opravdu hodně těžké. Otec byl alkoholik a fyzicky
týral mou matku. A když zrovna nebil mámu, bil mě. Byla jsem naprosto
ztracené dítě se spoustou problémů. Byla jsem také obětí sexuálního zneužívání.
Takže jsem ten stres zajídala. Abych se vypořádala s traumatem,
snědla jsem tabulku čokolády. Zavřela jsem se do pokoje, a třebaže
jsem prožívala všechny ty emoce, pocity a bolest, dala jsem si tu
tabulku čokolády a bylo mi o něco lépe.
Nabírala jsem na váze a přemýšlela, co se to se mnou děje. Bratři
měli štíhlé atletické postavy a všichni jsme dostávali stejnou
snídani, večeři i svačiny. Jediným rozdílem byla čokoláda, kterou jsem
zajídala stres.
Přeskočíme dopředu, do doby, kdy mi bylo 28 let a byla jsem
180kilogramová máma se spoustou břišního tuku…
Ráno jsem se vzbudila a když jsem se chtěla otočit, natáhla jsem si
sval. Takže jsem se při otáčení snažila nadzvedávat břicho. A říkala
jsem si: Mám nějaké spodní prádlo, ve kterém bych vypadala aspoň
trochu slušně? Nebo jsem si říkala: Doktoři mě budou chtít měřit
a prohlížet si moje kožní záhyby a infekce.
Ve sprše jsem musela sundat dveře, protože jsem se do ní fyzicky
nevešla. Pak jsem zvedala záhyby kůže jeden po druhém a čistila
infekci, byla vidět i cítit.
„Jela jsem k lékaři a ke svému štěstí podstoupila bariatrickou
operaci. Shodila jsem přes 90 kg, což byla polovina mojí váhy. To bylo
zkrátka dokonalé, říkala jsem si: Propána, já konečně žiju.“
Poté, co jsem shodila, jsem se stala první modelkou větších
velikostí v Irsku a napsala jsem knihu o tom, jak podporovat ženy, aby
se cítily dobře samy sebou. Protože nakonec bez ohledu na svou
velikost si zasloužíte ráno vstát, podívat se do zrcadla a cítit se
dobře. Zasloužíte si nosit oblečení, které vám padne.
Nyní jsem 13 let po operaci. Stále trpím obezitou, znovu jsem nabrala
25 kg. Hodně chodím do tělocvičny a jím zdravě, protože kvůli operaci
můžu jíst jen velmi malé porce jídla. Většina mé stravy obsahuje
ovoce, ořechy, zeleninu a potraviny s vysokým obsahem bílkovin. Ráno
medituji a cvičím jógu. Jsem vcelku zdravá.
Takže se na to dívám takto: už jste se trestali příliš dlouho,
nenáviděli se a mluvili se sebou tak, jak byste nikomu jinému
nedovolili. Změna musí začít u vás, musíte milovat sami sebe. Musíte
si začít vážit sami sebe, bez ohledu na svou velikost nebo hmotnost.
Když budete myslet pozitivně, budete moct začít dělat ve svém životě
drobné změny. Postavíte se onemocnění obezitou čelem a začnete se
cítit mnohem lépe.