Proč k zvládání obezity nestačí pouze znalosti

Jsem univerzitní profesor. Pracuji v ústavu kineziologie, kde se zaměřujeme na lidský pohyb, anatomii, fyziologii, biomechaniku a jiné.

V jednom z mých kurzů „Růst, zralost a fyzická aktivita“ zkoumáme, jak se fyzická aktivita prolíná s lidským rozvojem a zdravím. Důležitým konceptem, o kterém se svými studenty diskutuji, je „zdravotní gramotnost“ – schopnost vyhledávat, chápat a implementovat zdravotní informace v našem životě.

Vzhledem ke všem klamným informacím, trendům a děsivým radám o hubnutí, které se ve společnosti šíří, mít určitou zdravotní gramotnost je užitečné. Umožňuje vám to identifikovat dezinformace a pochopit, co opravdu potřebujete vědět. Velmi důležitým aspektem boje proti obezitě je prevence.

Ale stačí to? Stačí k řešení problému, kterému říkáme obezita, jednoduše vzdělávat masy? Co se stane, když poznatky nestačí?

Většina intervencí týkajících se obezity se zaměřuje na prevenci prostřednictvím „vzdělávání“. To znamená učit jednotlivce o zdravém stravování a aktivitách a snažit se zlepšit zdraví prostřednictvím znalostí. Pokud by lidé měli vyšší stupeň porozumění, činili by lepší rozhodnutí a problém je vyřešen.

Já osobně jsem za zvyšování zdravotní gramotnosti a myslím, že každý může mít prospěch z toho, že se dozví více o správném stravování a cvičení. Existuje však důvod, proč tento přístup dosud neměl na obezitu velký dopad bez ohledu na to, jak moc se snažíme lidi vzdělávat.

Zaprvé zcela ignoruje genetické, psychologické, fyziologické, biologické a environmentální faktory spojené s obezitou. Zaměření se na prevenci prostřednictvím vzdělávání v podstatě posiluje to, co víme, že neplatí pro obezitu: „Kdyby tlustí lidé nebyli tak hloupí, neměli by tyhle problémy.“

Já si to skutečně hluboce uvědomuju. Také žiji s obezitou. Obezita mě téměř zabila. Když jsem byl nejvíc nemocný, vážil jsem více než 160 kilogramů (360 liber), trpěl hypertenzí a spánkovou apnoe a hlavou se mi honilo, že mi tuk ničí život.

Většinu svého života jsem měl nadváhu, mnohokrát jsem zhubl a přibral na váze. Jen kdybych tak věděl více, ne? Kdybych jen byl tak chytrý, abych to sám mohl vyřešit. Kdybych jen měl dobrou zdravotní gramotnost v oblasti jídla a cvičení, nikdy bych obezitou netrpěl. Správně?

Špatně!

Vzdělání mám, dokonce více než většina lidí. Mám doktorát z kineziologie, který se zaměřil na fyzickou aktivitu a obezitu. Také jsem absolvoval dvouleté postgraduální studium ve výzkumu obezity. Jsem registrovaný kineziolog a certifikovaný fyziolog pro cvičení – to znamená, že vím více o aktivitě, cvičení a těle než většina osobních trenérů. Dokonce jsem na vysoké škole vyučoval semináře o správné výživě.

Moje zdravotní gramotnost je, co se týče tohoto konkrétního tématu, zjevná, ale i tak žiji s obezitou. Jak se to stane?

Ironicky, když jsem se připravoval na obhajobu své disertační práce a o obezitě věděl nejvíce, také jsem jí nejvíce trpěl. Chodil jsem na mezinárodní konference, učil se a mluvil o obezitě a zároveň jsem bojoval se svým osobním zdravím.

Nejen, že bylo pro mé ego obtížné mít tělo, které jasně neodráží mé pokročilé zdravotní znalosti. Pro mé duševní zdraví to bylo naprosto strašné.

Nenáviděl jsem se. Neustále jsem se vinil. Styděl jsem se za to, kdo jsem. Měl jsem pocit, že celý můj život je podvod. Kdo mě může brát vážně? Já ze všech lidí bych měl obezitu překonat. A když to nedokážu udělat, na co jsem vůbec dobrý?

Pak jsem však změnil svůj způsob uvažování a akceptoval jsem fakt, že obezita je chronické onemocnění. Že to není jenom otázka toho, že nevíte dost.

Přemýšlejte o jakémkoli jiném chronickém onemocnění: rakovina, hypertenze, diabetes atd. Zaměřuje se jejich prevence na zvládání ochoření? Existuje nějaké jiné onemocnění, při kterém si utíráme ruce a říkáme „jste v tom sami, jen se musíte naučit, jak se vyléčit“?

Představte si, že je lékaři diagnostikována hypertenze. Bude se ten lékař považovat za podvodníka, protože trpí něčím, o čem toho hodně ví? Očekávali bychom, že se vyléčí sám, když si přečte své učebnice ze školy?

Samozřejmě že ne, protože chronická onemocnění jsou komplikovanější než jiná a bez ohledu na to, jak chytří jste, potřebujete při zvládání chronického onemocnění pomoc.

Tak proč to děláme při obezitě?

Političtí činitelé a společnost jako celek se nezaměřují na fakt, že obezita je chronické onemocnění, které vyžaduje jiný přístup než to, co jsme doposud dělali.

Chápu to. Změna je těžká. Společnost nás přesvědčila, že obezita je jednoduchá, že je to chyba jednotlivce, ale i v jiných případech jsme se mýlili.  Vzpomeňte si, že ještě v nedávné minulosti se na léčbu duševních onemocnění, průjmu, malárie a dokonce i stárnutí používala radioaktivní voda.

Co se týče obezity, měli bychom se více snažit. Je v pořádku mýlit se, když se z našich chyb poučíme.

Musíme být otevření novým informacím a snažit se napravit naše chyby. Jako společnost musíme zlepšit naši celkovou gramotnost v oblasti zdraví, abychom mohli zastavit šíření zcestných a nebezpečných informací.

Od politiků a zdravotních systémů musíme žádat, aby byli moderní a začali obezitu považovat za chronické onemocnění a jako takovou ji léčili.

Ale co je možná nejdůležitější, musíme si uvědomit, že pokud jde o obezitu, potřebujeme přístup, který řeší složitost onemocnění a není pouze preventivním vzděláváním. Musíme pochopit, že znalosti nestačí.