decorational arrow Péče o sebe   decorational arrow Mužské zdraví   decorational arrow Covid-19 | 8 min. čtení

Dnes večer mi někdo zachránil život – jak jsem téměř zemřel na koronavirus

Dne 17. března 2020 můj život málem ukončil koronavirus. Ne, že bych ho měl…vlastně jsem ho neměl. Ale můj absolutní strach z nákazy COVID-19 a neuvěřitelná hysterie, která ze začátku kolem viru panovala, mi zabránily v tom, abych šel do nemocnice. Udělal jsem neuvěřitelně špatná rozhodnutí ohledně svého, již tak narušeného zdraví.

Jmenuji se Marty Enokson a jsem advokátem pacientů a Obesity Avengerem, který vystupuje proti předsudkům a stigmatizaci hmotnosti.

Stručně něco o mně:

  • Žiji v západní Kanadě
  • Je mi 53 let, trpím chronickou obezitou více než 40 let
  • Od svých 25 let také žiji s cukrovkou 2. typu
  • Mám také vysoký krevní tlak
  • Kvůli diabetu 2. typu se potýkám například se špatnou cirkulací a neuropatií nohou, což vede ke vzniku otevřených ran na obou palcích na nohou.

Jako advokát péče o pacienty, který posledních sedm let po celém světě vypráví o svém boji s obezitou, jsem prezentoval světu, že se o sebe dokážu skvěle postarat a že jsem dokonalým příkladem toho, co má obhájce pacientů být…

Inspiroval jsem už tolik lidí…

Až doteď.

„Stres v životě, jak v pracovním, tak soukromém, ve spojení se špatnými rozhodnutími týkajícími se zdraví a s příchodem COVID-19, vytvořily dokonalý koktejl, který málem předčasně ukončil můj život…“

-Marty Enokson

Stres v životě, jak v pracovním, tak soukromém, ve spojení se špatnými rozhodnutími týkajícími se zdraví a s příchodem COVID-19, vytvořily dokonalý koktejl, který málem předčasně ukončil můj život…

Jak? Možná se ptáte…

Abyste porozuměli tomu, jak jsem skončil v nemocnici s další závažnou, život ohrožující infekcí krve, musíme se vrátit o alespoň šest měsíců, do srpna 2019, kdy jsem řešil sérii událostí, které mě hluboce vyděsily a ovlivnily mě psychicky i emocionálně.

Myslel jsem si, že jsem duševně silný.

Myslel jsem si, že mnoho let života s obezitou a šikanou, kterou jsem za posledních 40 let zažíval, mě připravily... ale ne, prostě to tak nebylo.

Čistá moc mysli je mnohem silnější, než si myslíte.

V srpnu 2019 se mi opravdu porouchalo srdce a tím začala moje cesta na temnou stranu. Obrátil jsem se na starého a drahého přítele, který mi už od mládí VŽDY přinesl pocit útěchy…

Čokoláda

Ne nutně dobrý, drahý přítel, ale čokoláda byla věrným přítelem, který pro mě byl vždycky všude v mých těžkých chvílích v životě… a teď by se to mohlo zdát, že to bude zase těžké.

Tak to začalo. Jedna čokoládová tyčinka… aaa – ta byla tak dobrá. Cítil jsem potom tak dobře. Bolest byla pryč.

Bylo září 2019 a společně s ním se ještě zvětšil stres v mém životě. Měl jsem zlomené srdce a cítil jsem se i fyzicky podlomený.

Hmmm… cítil jsem se tak báječně, když jsem jedl tu čokoládovou tyčinku. Pak jsem se rozhodl dát si ještě jednu… zatočila se mi hlava. Euforie. Než jste si toho stačili všimnout, dvě čokoládové tyčinky za večer se změnily na čtyři. Každý večer

Můj sestup do temných končin čokoládové deprese netrval dlouho… vlastně se to stalo poměrně rychle.

Tišil jsem svou bolest uklidňujícím jídlem. Přestal jsem si kontrolovat hladinu cukru v krvi. Opravdu mě to nezajímalo.

Jedinou věcí, na které záleželo, byla čokoláda… ta mě bolesti zbavila.

"Tišil jsem svou bolest uklidňujícím jídlem. Přestal jsem si kontrolovat hladinu cukru v krvi. Opravdu mě to nezajímalo. Jedinou věcí, na které záleželo, byla čokoláda…“

-Marty Enokson

Září přešlo v říjen, a to byl okamžik, kdy přišla poslední zdrcující rána.
To málo, co ze mě zbývalo, bylo naprosto a zcela rozdrceno a poraženo.

Klacky a kameny mi zlámou kosti… a slova, slova mi ublíží také. Slova skutečně zraňují… stejně jako jednání ostatních. Chování může vlastně zraňovat ještě více.

Moje duševní zdraví se postupně, kousek po kousku podlamovalo. Staral jsem se méně a méně a v důsledku toho trpěl můj celkový zdravotní stav.

Stále jsem nechtěl, aby někdo viděl moje slabiny. Před všemi diváky po celém světě jsem hrál divadlo. Navenek jsem působil prostě BÁJEČNĚ! Ale uvnitř jsem byl plný sebenenávisti a neuvěřitelně jsem se za sebe styděl. Přestával jsem se kontrolovat.

„Stále jsem nechtěl, aby někdo viděl moje slabiny. Před všemi diváky po celém světě jsem hrál divadlo. Navenek jsem působil prostě BÁJEČNĚ! Ale uvnitř jsem byl plný sebenenávisti.“

-Marty Enokson

Nyní k tomu přidejte odpovědnost a tlak mé profese právního zástupce v Crown Prosecutors Office.

Byl jsem fyzicky vyčerpaný, když jsem se připravoval na sérii šesti soudních procesů v případech vraždy, která probíhala od začátku února 2020 až do 15. května 2020. Každý den. Žádné přestávky mezi soudními záležitostmi. Někdy probíhaly dva procesy současně. Bylo to 75 dní procesu. Byl jsem neuvěřitelně zahlcený.

Po vánoční přestávce jsem se vrátil do práce a pracoval každý den, pozdě do noci, včetně sobot a nedělí, a připravoval jsem se na soudní procesy. Těch 72 dní v řadě a 96 hodin navíc, za které mi NIKDO nezaplatí – jen abych práci udělal…

Rozhodně jsem neměl dostatek spánku – asi 4 hodiny za noc.

Zdraví se mi horšilo. Úplně jsem se přestal starat o svá diabetická, neuropatická chodidla. Prostě nebyl čas. Užíval jsem jen asi polovinu svých léků na cukrovku.

V té době jsem každý večer snědl 6 až 10 čokoládových tyčinek. Čokoláda mi poskytla krátkodobou úlevu a musel jsem si ji brát opakovaně.

Opustil jsem své dobré stravovací návyky… a v důsledku toho jsem přibral na váze. Cítil jsem se trapně a neuvěřitelně jsem se styděl.

Jak jsem se připravoval na měsíce trvající maraton soudních záležitostí – pohlcoval mě stres. Každý den byl větší a každý den jsem se budil s tím, že je moje tělo o něco více unavené než den předtím.

Chlapci a dívky, to jsem já… řítím se k Zemi rychlostí 500 mil za hodinu , abych dopadl na povrch hlavou napřed. Míchal jsem si dokonalý koktejl… Cítil jsem to v těle. V hloubi duše jsem věděl, že to není dobré, že nejsem v pořádku a že nemohu napravit ten nepořádek, co jsem udělal.

Mé tělo se mi snažilo několik týdnů dávat najevo, že je něco špatně. Prostě jsem neposlouchal. Dostal jsem se do bodu, kdy mi tělo prostě řeklo… „TAKHLE už ne, Marty. Pokud nebudeš věnovat pozornost signálům, které vysíláme, pak dopadneš skutečně špatně.“

„Mé tělo se mi snažilo několik týdnů dávat najevo, že je něco špatně. Prostě jsem neposlouchal.“

-Marty Enokson

Jedinou věcí, která v tomto mnou vytvořeném, dokonalém koktejlu chyběla, byla nějaká nemoc… globální pandemie…

Víte, taková pandemie, kterou svět nezažil od doby španělské chřipky mezi lety 1919 a 1920 – před 100 lety.

Příchod koronaviru do Kanady

Přivítejte koronavirus při jeho velkém kanadském příchodu… známém také jako COVID-19.

Začal v Číně. Pak se přesunul do Evropy. Itálie a Spojené státy byly tímto virem zahlceny. Věci byly neuvěřitelně děsivé.
Lidé umírali nevídanou rychlostí. COVID-19 byla nová, děsivá příšera a místní a mezinárodní zpravodajství odvedlo neuvěřitelně efektivní práci při podávání zpráv o COVID-19 a vystrašilo každého, včetně mě.

Všichni jsme věděli, že koronavirus přijde do Edmontonu, jen jsme nevěděli kdy přesně…

Pro fanoušky Golden Girls teď nastává můj Sophia Petrullo moment.

Představte si to... 12. března 2020. Edmonton, Alberta, Kanada.

COVID-19 dorazil do Edmontonu o pár dní dříve. Po příjezdu se nemoc začala šířit a poznamenala pátek 13. března 2020. Pátek 13…. měl to být poslední běžný den v Edmontonu v Albertě v Kanadě. No ale to už odbočuji.

Vstal jsem v nekřesťanském čase 5:15, abych mohl začít to, co jsem si myslel, že bude další den přípravy na další soudní záležitost na mém seznamu. Byl jsem vyčerpaný, spal jsem jen několik hodin.

Můj den začal čokoládovou tyčinkou, tak jako v posledních několika měsících.

„Můj den začal čokoládovou tyčinkou, tak jako v posledních několika měsících.“

-Marty Enokson

Do práce jsem dorazil v 6:45. Tělo mě trochu bolelo, ale jinak všechno vypadalo normálně. Netušil jsem, že „normální“ teď nějakou dobu nebude nic.

Ráno jsem strávil prací a kolem oběda jsem začal cítit bolest hlavy. Myslel jsem si, že mě možná bolí hlava proto, že mám hlad, a tak jsem zašel do jídelny a objednal si oběd. Jedl jsem u stolu, abych mohl pokračovat v práci.

Sedl jsem si k jídlu a bolest hlavy se zhoršila. BUŠENÍ!!!

Cítil jsem nevolnost přicházející ve vlnách.

Bolest hlavy zesílila – jako by mi měla explodovat hlava.

Moje mysl si hned snažila vzpomenout na tu řadu zpráv z posledních dnů, které uváděly příznaky koronaviru… Měl jsem COVID-19? Zvýšila se mi srdeční frekvence, stejně jako mé obavy.

V tu chvíli jsem se začal strašně potit a pak jsem dostal neuvěřitelnou zimnici, která se mi dostala doslova do morku kostí. Nemohl jsem se zahřát a nemohl jsem se přestat silně třást.

„Můj den začal čokoládovou tyčinkou, tak jako v posledních několika měsících.“

-Marty Enokson

Bylo to špatné. Opravdu špatné. Zemřu? Jsem příliš mladý na to, abych zemřel. A co moje děti?

Odjel jsem domů a hned zavolal asistenční službu COVID-19 Alberta Health Services (AHS). Byl jsem přesvědčen, že mám COVID-19. V prvních dnech pandemie zachvátila město a provincii panika.

Dostat se na horkou linku COVID-19 trvalo několik hodin a stejně mi pak bylo řečeno, že i když nějaké příznaky mám, tak že jsem v posledních 14 dnech necestoval a nejsem si ani vědom toho, že bych přišel do kontaktu s někým, kdo v posledních 14 dnech cestoval. Také jsem neměl přetrvávající suchý kašel. Neuklidnilo mě to.

Stále jsem se nekontrolovatelně třásl zimou. Měl jsem horečku. Měl jsem návaly nevolnosti. Pro AHS to nebylo dost a 12. března 2020 mi byl odepřen test na COVID-19.

Byl jsem hodně nemocný a v dalších dnech se to nezlepšilo. Dcera se o mě strašně bála. Stále jsem se nekontrolovatelně třásl zimnicí a hodně jsem se potil. Nedokázal jsem v sobě udržet jídlo. Chtěla zavolat na číslo 112.

Nechtěl jsem, aby na 112 volala, protože jsem nechtěl jít na pohotovost do nemocnice , byl jsem si jistý, že dostanu COVID-19. Zprávy hovořily o tom, že čekárny pohotovostí jsou úplně zahlceny. Děsil jsem se toho, že se dostanu do petriho misky nemocí jako jsou právě čekárny v nemocnicích, kde bych mohl nakonec ten COVID-19 dostat.

„Jak se můj stav horšil, moje dcera to vzala do svých rukou a zavolala 112. Během několika minut od zavolání mi domů dorazili hasiči, policie a sanitka."

-Marty Enokson

Jak se můj stav horšil, moje dcera to vzala do svých rukou a zavolala 112. Je velmi rozumná. Já nejsem. Přiznávám to. Během několika minut od zavolání mi domů dorazili hasiči, policie a sanitka.

Strašně mě mrzelo, že mi bylo tak zle, že jsem si ani neuvědomil skutečnost, že mám dům plný hasičů, kteří skáčou kolem mě. Zmeškané příležitosti…

Tak jsem se třásl, nemohl jsem se zahřát. Měl jsem pocit, že mi exploduje hlava. Cítil jsem se hrozně. Byl jsem vyděšený, že půjdu na pohotovost do nemocnice.

Záchranáři můj stav zhodnotili a řekli mi, že mám úzkost. Že ta zimnice a nevolnost, kterými jsem trpěl, byly způsobeny úzkostí. Řekli mi, abych dýchal a že všechno bude v pořádku.

Záchranáři mi pak řekli, že by mě mohli vzít do nemocnice, ale že je to tam neuvěřitelně zahlcené a mohl bych tam dostat COVID-19. To mě vyděsilo. Záchranářům jsem řekl NE!

Uvnitř jsem věděl, že jsem nemocný a že je se mnou něco rozhodně špatně, ale tak jsem se bál, že dostanu COVID-19, že jsem se rozhodl nejít do nemocnice. Toto rozhodnutí se ukázalo jako zásadní chyba.

„Tak jsem se bál, že dostanu COVID-19, že jsem se rozhodl nejít do nemocnice. Toto rozhodnutí se ukázalo jako zásadní chyba.“

-Marty Enokson

Kdybych přijal tu nabídku a odjel do nemocnice, nejspíš bych včas zjistil, co se se mnou děje, a netrpěl bych tak, jak jsem trpěl.

To nejhorší mělo ještě přijít… během několika dalších dní jsem trpěl nevolnostmi a zimnicí, které se mi dostaly do morku kostí. Měl jsem horečnaté sny. Měl jsem halucinace. Nemohl jsem se zahřát. Nedokázal jsem v sobě udržet jídlo a začínal jsem být dehydratovaný.

Také jsem dál zažíval ty nejhorší bolesti hlavy, které vůbec neustávaly. Na bolest nic nepomáhalo.

V úterý 17. března 2020 jsem se probudil a cítil jsem známou, ale nevítanou bolest chodidel a nohou. Jasně červené a horké na dotek. Byla to bolest, kterou jsem nepocítil už přes dva roky.

Posledně, když jsem měl ty samé příznaky, to bylo kvůli život ohrožující infekci krve, která mě téměř zabila. Vstal jsem a odkulhal do koupelny. Močil jsem krev.

Ne... věci se prostě změnily z opravdu špatných… na mnohem horší. Těch posledních pět dní nemoci bylo jen cestou k tomuhle… velkému finále.

Své dceři jsem neřekl hned, co se děje. Určitě jsem se nerozhodl chytře. Věděl jsem, že ihned zavolá sanitku a já budu odvezen do nemocnice.

"Hrál jsem tvrdohlavého muže ještě o něco déle. Hloupému prostě někdy nemůžete pomoci…"

-Marty Enokson

Hloupému prostě někdy nemůžete pomoci…

Zpětně nemohu uvěřit tomu, že jsem nepoznal zhoubnost situace, ve které jsem se nacházel, a okamžitě nevyhledal lékařskou pomoc, kterou jsem tak zoufale potřeboval. Naopak jsem si ještě chvíli hrál na silného muže. Hloupému prostě někdy nemůžete pomoci… a já jsem byl HLOUPÝ.

Dostal jsem se dolů do obývacího pokoje. Strašně mě bolely nohy. Dcera si všimla, že něco není v pořádku. Po jejím nátlaku jsem jí konečně řekl o svých nohou a chodidlech. Ukázal jsem jí svoje nohy a pravé chodidlo, které bylo jasně červené a horké na dotek.

Dcera opět volala 112, proti mojí vůli. Stejní hasiči, jiní policisté a jiní záchranáři. Další zmeškaná příležitost…

Věci byly mnohem, mnohem horší. Záchranáři nemohli naměřit stabilní krevní tlak – zkoušeli to několikrát. Hladina glukózy v krvi byla 18 – neuvěřitelně vysoká. PŘÍLIŠ VYSOKÁ! Tehdy jsem řekl záchranářům, že jsem močil krev. Bylo jim jasné, že jsem dehydratovaný a že jsem na tom špatně.

Doporučili mi, abych odjel do nemocnice… Ale stejně jsem nejel. Nechtěl jsem dostat COVID-19. Bylo jasné, že jsem velmi nemocný, ale neposlouchal jsem argumenty. Brzdil mě strach z nákazy COVID-19.

Záchranáři mě další půlhodinu přesvědčovali, abych alespoň odjel do lékařského střediska, kde by se na mě mohl podívat lékař a kde by mi udělali i krevní testy. Pomocí vytrvalosti a starostlivosti a skutečného pochopení mých obrovských obav… mě záchranáři konečně dokázali přesvědčit, abych odjel alespoň do lékařského střediska.

Moje dcera mi zachránila život. Opravdu to udělala.

"Skončil jsem přesně tam, kde jsem měl být o šest dní dříve. A skoro jsem zemřel."  

-Marty Enokson

Přijel jsem tam a dostal jsem se dovnitř poměrně rychle. Uvědomoval jsem si, že jsem hodně, hodně nemocný. Odebrali mi krev a podali mi infuzi, aby mě začali rehydratovat. Nemohli regulovat můj krevní tlak a ten dvakrát během několika dalších hodin spadl. Můj krevní cukr byl stále na 18. Byla to velmi děsivá chvíle.

Přišly zpátky výsledky krevních testů. Měl jsem infekci a moje ledviny byly jistě poškozeny. Protože jsem byl tak nemocný, převezli mě do Royal Alex Hospital.

Skončil jsem přesně tam, kde jsem měl být o šest dní dříve. Já hlupák. A skoro jsem zemřel.

V nemocnici jsem strávil 4 dny a byl jsem na silných intravenózních dávkách antibiotik. Pacienti byli co nejrychleji propouštěni z nemocnice, aby bylo dost lůžek pro případ krize COVID-19. Byl jsem poslán domů k zotavení. Musel jsem jezdit zpět do nemocnice hodinu každý den po dobu 15 dnů, abych dostával silnou dávku intravenózních antibiotik. Také mi bylo pečováno o rány, protože moje nohy a chodidla byla silně poškozena infekcí. Po skončení léčby intravenózními antibiotiky jsem dostal na dalších 14 dní vysokou dávku orálně užívaných antibiotik… byla to dlouhá cesta.

„Nejsem dokonalý. Jsem člověk, který žije s chronickou obezitou, chronickou cukrovkou 2. typu, vysokým krevním tlakem a nesčetnými dalšími problémy.“

-Marty Enokson

Můj dlouhodobý boj s obezitou a T2D mě čas od času oslaboval.

Když se vám nedaří odpočívat a nejíte správně, nestaráte se o své osobní zdraví a nestavíte SEBE na první místo…

Když jste neuvěřitelně vystresovaní a neberete správně léky a potýkáte se s depresí, která způsobila, že jíte neuvěřitelně moc čokolády, abyste to zvládli, a nedocházíte na kontroly k lékaři…

Když se neuvěřitelně bojíte, protože COVID-19 se stal a je nadále globální pandemií. Bohužel, když zanedbáváte své tělo, dovolíte, aby se opotřebovalo, zlomilo a bylo náchylné k infekci.

Byl jsem zlomený a neposlouchal jsem své tělo. V důsledku toho jsem se neuvěřitelně špatně rozhodoval. Stalo se mi to, protože jsem se nestaral o SEBE.

Byl jsem tak ztrhaný, že infekce spatřila příležitost napadnout mé tělo, vzít si ho jako mimozemšťan a potenciálně mě zabít.

„Péče o sebe sama. Je tak neuvěřitelně důležitá. ZASLOUŽÍTE SI se o sebe starat.“

-Marty Enokson

Péče o sebe sama. Je tak neuvěřitelně důležitá. ZASLOUŽÍTE SI se o sebe starat. Nyní je nejlepší čas se o sebe začít starat. Ujistěte se, že pečujete o sebe sama.

Já jsem před 62 dny vysadil antibiotika. Infekce je pryč… a věřím, že už nikdy žádnou nedostanu.

Zotavil jsem se z deprese… strach o zdraví to s vámi může udělat. Přišel jsem na každou kontrolu u lékaře. Šel jsem na každý test, který chtěli mí lékaři – je to velmi důležité.

Přijal jsem sám sebe a pokračuji v užívání VŠECH léků. Jím správně a celých 99 dní jsem nejedl kvůli stresu, ani si nedal čokoládovou tyčinku. JUPÍ pro mě! Také jsem zaznamenal úbytek na váze… i když nedoporučuji hubnout způsobem, kterým jsem to udělal.

Pokud máte cukrovku, je jedno jakého typu, ujistěte se, že důsledně kontrolujete svůj krevní cukr. Ujistěte se, že si pečlivě kontrolujete nohy, chodidla a hlavně prsty na nohou. Důslednost vám pomůže dávat pozor na budoucí problémy. Buďte prosím krok před nimi.

Mluvil jsem s lékařem o depresi a nadále se o sebe starám. Znovu každý den chodím a buduji si výdrž.

Chci žít, opravdu. STOJÍM ZA TO. Opravdu, opravdu za to stojím… a vy za to také skutečně stojíte. Opravdu.

„Chci žít, opravdu. STOJÍM ZA TO. Opravdu, opravdu za to stojím… a vy za to také skutečně stojíte. Opravdu.“

-Marty Enokson

Posledních šest měsíců bylo dokonalou směsí hlouposti, strachu a infekce. Naštěstí jsem přežil, abych se s vámi podělil o svůj příběh.

Skončím Martyho příslovím…

NEBUĎTE jako Marty. Ujistěte se, že se staráte o své zdraví a pohodu. Je důležitější, než si myslíte. Ujistěte se, že máte stres pod kontrolou a že se o sebe staráte.

A co je nejdůležitější, NEDOVOLTE, aby vám krize zabránila jít k lékaři… nebo do nemocnice, když máte naléhavý zdravotní problém.
A jen pro vaši informaci… když jsem byl v nemocnici, byl jsem otestován na COVID-19.

Neměl jsem COVID-19.

Související články