Zhubnout po karanténě kvůli COVID-19: co když odpovědi nejsou tam, kde
jste je hledali?
Mnozí z nás přibrali během covidové karantény na váze prostě proto,
že to bylo stresující období a my jsme se stále nacházeli blízko
ledničky. Pokud jste už před karanténou měli nadměrnou váhu a během ní
jste ještě nějaká další kila přibrali, co uděláte? Zkusíte novou
dietu, přihlásíte se do fitka, nebo se obrátíte na svého lékaře?
Dr. Michael Vallis, srpen 2020
Znalost je síla:
Objevte jádro problému
Věděli jste, že obezita je chronické onemocnění? Opravdu. Ukazuje se,
že jsme se na to dlouhou dobu dívali dost špatně.
Naše kultura dlouho udržovala přesvědčení, že váhu si lze udržet
jednoduše tím, že vyrovnáme poměr mezi přijatými a vydanými kaloriemi.
Pokud tedy přibíráte, protože přijímáte příliš mnoho kalorií,
jednoduše uberte a zhubnete.
Nepředstírejme, že udržet si váhu je jednoduché
Ukazuje se, že věci jsou složitější. Proč? Protože váha není
chování. Z toho důvodu nemůžete přímo ovládat svou hmotnost!
To je nehoráznost, něco takového tvrdit, co? Vezměme si příklad.
Kdybych vás dnes požádal, abyste snědli 3 porce ovoce, zvládli byste
to (pokud máte k ovoci přístup).
Kdybych vás požádal, abyste se mezi 8:00 a 21:00 hod. šli na 30
minut projít, pravděpodobně byste to také zvládli. Ale pokud bych vám
řekl, že v následujících 6 hodinách máte přibrat 0,3 kg – anebo
počkejte, dokonce 5,5 kg – tak to nezvládnete.
Podváha
—
BMI 10.0-18.5
Podváha může být známkou toho, že nejíte dostatečně nebo že jste
nemocní. Pokud máte podváhu, obraťte se na svého praktického lékaře,
který provede další vyšetření.
Normální váha
—
BMI 18.5-25.0
Lékařská komunita doporučuje udržovat si hmotnost v tomto rozmezí.
Nadváha
—
BMI 25.0-30.0
* Výraz „před obezitou“ byl dříve klasifikován jako „nadváha“
Světovou zdravotnickou organizací (World Health Organization, WHO)
Lidé, kteří spadají do této kategorie, mohou být ohroženi
rozvojem obezity. Mohou být také ohroženi jinými zdravotními
problémy nebo zhoršením současných zdravotních problémů. Doporučuje
se poradit se s poskytovatelem zdravotní péče vyškoleným v oblasti
léčby obezity.
Pro osoby, které spadají do kategorie nadváhy , existují
dvě doporučení, která jsou formulována v evropských a
amerických klinických standardech pro léčbu obezity u dospělých.
Osobám s BMI mezi 25,0 a 29,9 a osobám, které nemají
zdravotní problémy související s tělesnou hmotností (tj.
vysoký krevní tlak nebo vysoký cholesterol), se doporučuje
zabránit dalšímu přírůstku tělesné hmotnosti zdravým jídlem a
zvýšenou fyzickou aktivitou.
U lidí s BMI mezi 27 a 29,0, kteří mají zdravotní problémy
související s tělesnou hmotností, je doporučeno zhubnout pomocí
kombinace změny životního stylu a léků proti obezitě, aby dosáhli
úbytku hmotnosti a zlepšení zdraví a kvality života.
Obezita 1. stupně
—
BMI 30.0-35.0
Lidé s hodnotou BMI 30 nebo vyšší mohou mít obezitu, která je
definována jako abnormální nebo nadměrné hromadění tuku, které může
poškodit zdraví. Dnes řada zdravotnických organizací považuje
obezitu za chronické, ale zvládnutelné onemocnění.
Světová zdravotnická organizace a další zdravotnické organizace
rozlišují tři stupně obezity:
Klasifikace obezity
Index tělesné hmotnosti (BMI)
1. stupeň
30,0–34,9
2. stupeň
35,0–39,9
3. stupeň
Více než 40
Rozsahy BMI vycházejí z vlivu nadměrného tělesného tuku na zdraví
jedince, předpokládanou délku života a riziko rozvoje onemocnění; s
nárůstem BMI se zvyšuje i riziko některých onemocnění.
Lidem s BMI 30 nebo vyšším se doporučuje, aby se poradili se
zdravotníkem vyškoleným v léčbě obezity ohledně diagnózy, hodnocení
rizik, léčby obezity a zdravotních komplikací souvisejících s hmotností.
Cílem zvládání a léčby obezity není jen hubnout, ale spíše zlepšit
zdraví a snížit riziko jiných zdravotních komplikací. Zhubnutí i jen
o několik málo kilogramů, například o pět procent tělesné hmotnosti
nebo více, a udržení tohoto úbytku může zlepšit celkovou pohodu a
zároveň snížit riziko komplikací souvisejících s váhou.
Existuje řada vědecky ověřených možností léčby obezity, které lze
doporučit v závislosti na individuálních potřebách, zdravotním stavu a
přítomnosti nebo nepřítomnosti komplikací souvisejících s hmotností.
Léčba může zahrnovat kombinaci následujících možností:**
* Bariatrická operace je obecně zvažována u osob s BMI nad 35,
které mají také komplikace související s tělesnou hmotností. Obecně
se zvažuje také u osob s BMI 40 nebo vyšším.
** Upozornění: Tyto informace nenahrazují konzultaci se
zdravotníkem. Máte-li jakékoli dotazy týkající se vašeho zdraví,
obraťte se na svého praktického lékaře nebo jiného kvalifikovaného zdravotníka.
Obezita 2. stupně
—
BMI 35.0-40.0
Lidé s hodnotou BMI 30 nebo vyšší mohou mít obezitu, která je
definována jako abnormální nebo nadměrné hromadění tuku, které může
poškodit zdraví. Dnes řada zdravotnických organizací považuje
obezitu za chronické, ale zvládnutelné onemocnění.
Světová zdravotnická organizace a další zdravotnické organizace
rozlišují tři stupně obezity:
Klasifikace obezity
Index tělesné hmotnosti (BMI)
1. stupeň
30,0–34,9
2. stupeň
35,0–39,9
3. stupeň
Více než 40
Rozsahy BMI vycházejí z vlivu nadměrného tělesného tuku na zdraví
jedince, předpokládanou délku života a riziko rozvoje onemocnění; s
nárůstem BMI se zvyšuje i riziko některých onemocnění.
Lidem s BMI 30 nebo vyšším se doporučuje, aby se poradili se
zdravotníkem vyškoleným v léčbě obezity ohledně diagnózy, hodnocení
rizik, léčby obezity a zdravotních komplikací souvisejících s hmotností.
Cílem zvládání a léčby obezity není jen hubnout, ale spíše zlepšit
zdraví a snížit riziko jiných zdravotních komplikací. Zhubnutí i jen
o několik málo kilogramů, například o pět procent tělesné hmotnosti
nebo více, a udržení tohoto úbytku může zlepšit celkovou pohodu a
zároveň snížit riziko komplikací souvisejících s váhou.
Existuje řada vědecky ověřených možností léčby obezity, které lze
doporučit v závislosti na individuálních potřebách, zdravotním stavu a
přítomnosti nebo nepřítomnosti komplikací souvisejících s hmotností.
Léčba může zahrnovat kombinaci následujících možností:**
* Bariatrická operace je obecně zvažována u osob s BMI nad 35,
které mají také komplikace související s tělesnou hmotností. Obecně
se zvažuje také u osob s BMI 40 nebo vyšším.
** Upozornění: Tyto informace nenahrazují konzultaci se
zdravotníkem. Máte-li jakékoli dotazy týkající se vašeho zdraví,
obraťte se na svého praktického lékaře nebo jiného kvalifikovaného zdravotníka.
Obezita 3. stupně
—
BMI 40.0-50.0
Lidé s hodnotou BMI 30 nebo vyšší mohou mít obezitu, která je
definována jako abnormální nebo nadměrné hromadění tuku, které může
poškodit zdraví. Dnes řada
zdravotnických organizací považuje obezitu za chronické, ale
zvládnutelné onemocnění.
Světová zdravotnická organizace a další zdravotnické organizace
rozlišují tři stupně obezity:
Klasifikace obezity
Index tělesné hmotnosti (BMI)
1. stupeň
30,0–34,9
2. stupeň
35,0–39,9
3. stupeň
Více než 40
Rozsahy BMI vycházejí z vlivu nadměrného tělesného tuku na zdraví
jedince, předpokládanou délku života a riziko rozvoje onemocnění; s
nárůstem BMI se zvyšuje i riziko některých onemocnění.
Lidem s BMI 30 nebo vyšším se doporučuje, aby se poradili se
zdravotníkem vyškoleným v léčbě obezity ohledně diagnózy, hodnocení
rizik, léčby obezity a zdravotních komplikací souvisejících s hmotností.
Cílem zvládání a léčby obezity není jen hubnout , ale spíše zlepšit
zdraví a snížit riziko jiných zdravotních komplikací. Zhubnutí i jen
o několik málo kilogramů, například o pět procent tělesné hmotnosti
nebo více, a udržení tohoto úbytku může zlepšit celkovou pohodu a
zároveň snížit riziko komplikací souvisejících s váhou.
Existuje řada vědecky ověřených možností léčby obezity, které lze
doporučit v závislosti na individuálních potřebách, zdravotním stavu
a přítomnosti nebo nepřítomnosti komplikací souvisejících s
hmotností. Léčba může zahrnovat kombinaci následujících možností**:
* Bariatrická operace je obecně zvažována u osob s BMI nad 35,
které mají také komplikace související s tělesnou hmotností. Obecně
se zvažuje také u osob s BMI 40 nebo vyšším.
** Upozornění: Tyto informace nenahrazují konzultaci se
zdravotníkem. Máte-li jakékoli dotazy týkající se vašeho
zdraví, obraťte se na svého praktického lékaře nebo jiného
kvalifikovaného zdravotníka.
Chování je jednoduché. Hmotnost ne.
Máte poměrně slušnou kontrolu (v rámci mezí) nad tím, co jíte a jak
cvičíte. Ale protože hmotnost není chování, naše možnosti změnit
hmotnost jako stupně na termostatu jsou značně omezené.
Nejde jen o to, že se ukazuje, že geny hrají obrovskou roli.
Odhaduje se, že za přibližně 40 % až 70 % pravděpodobnosti vzniku
obezity můžou geny. Ale také existuje spojení mezi vaší váhou a vaším
sociálním prostředím.
A to nemluvě o tom, že v naší společnosti máme snadný přístup k
potravinám s vysokým obsahem kalorií a nízkými výživovými hodnotami a
málo příležitostí k fyzické aktivitě.
Jinými slovy, ať už poměr těchto faktorů vyčíslíte jakkoli, vědecké
důkazy ukazují, že váha není otázkou volby a silné vůle, ale výsledkem
komplexních genetických, biologických, sociokulturních a
psychologických faktorů.
Share
„Odhaduje se, že za přibližně 40 % až 70 % pravděpodobnosti vzniku
obezity můžou geny.“
Ne kvůli počtu kilogramů, které se ukážou na váze, ale kvůli dopadu
nadbytečných tukových buněk na zdraví, schopnost fungovat a kvalitu
života. Tukové buňky nejsou pasivní. Nesedí tam jen tak nečinně.
Tukové buňky vylučují hormony a peptidy, které když jsou blízko
srdce, jater, slinivky a jiných orgánů (nitrobřišní tuková tkáň),
mohou způsobit onemocnění.
Pojďme ještě více do hloubky. Je důležité pochopit, že tělo brání
– ano, brání – svou nejvyšší váhu! Naše tělo má základní instinktivní
reakce na zvládání problémů. Podívejme se na několik příkladů.
Přehřátí nás vystavuje riziku poškození mozku, a proto se
automaticky začneme potit, abychom snížili tělesnou teplotu. Další
příklad: Mrznout pro nás není dobré, může nás to poškodit, a proto
když je chladno, automaticky se začínáme třást, abychom zvýšili
tělesnou teplotu. Zatím se nám to všechno zdá výhodné.
Jenže podobným způsobem si tělo vyvinulo mechanismy, jak odolávat
úbytku hmotnosti. V dávné minulosti, kdy nebylo snadné dostat se k
jídlu, jsme byli často vystaveni riziku hladovění. Když tedy
zhubneme, naše vrozené mechanismy zavelí k odpovědi. Nezačneme se
sice třást ani potit, ale náš mozek zvýší pocit hladu, vypne
signalizaci sytosti a zpomalí metabolismus. A tyto životzachraňující
mechanismy fungují někde hluboko i dnes…
Share
„Někdy mezi 3. a 6. měsícem hubnutí se proces zastaví a stagnuje. To
přebírá otěže biologie. Nazývat to selháním by bylo zjednodušené.“
Každý zná křivku předvídající úbytek hmotnosti. Na začátku hubnoucí
poutě váha pěkně padá dolů. Pak ale někdy mezi 3. a 6. měsícem se
proces zastaví a stagnuje. To přebírá otěže biologie. Nazývat to
selháním by bylo zjednodušené.“
Tak proč vám to říkám? To proto, že když lidé pracují s modelem
přijatá vs. vydaná energie, opírají o tento model také své cíle a očekávání.
Člověk, který je o takovém modelu přesvědčen, si může nastavit cíl,
že zhubne 0,5 kg týdně. 5 týdnů: 2,5 kg. 10 týdnů: 5 kg. 30 týdnů: 15
kg. Paráda! No to mě podržte. Šance, že to bude probíhat takto, je ve
skutečnosti jen velmi nepatrná. Protože vaše tělo pro vás má jiné
plány a vám se zkrátka nemůže podařit oklamat matku přírodu.
Přemýšlení ve stylu „méně jíst, více se hýbat“ nám ve skutečnosti škodí.
Toto široce rozšířené nastavení mysli „méně jíst, více se hýbat“ je
ohromně problematické. Jak lidé procházejí těmi předvídatelnými fázemi
hubnutí – počáteční úspěch následovaný nevyhnutelnou stagnací –
pokaždé se začnou obviňovat.
A v důsledku toho přijde neproduktivní sled událostí. Pokud něco
víme o lidech s obezitou, je to to, že se opakovaně s velkým úsilím
snaží zhubnout. Postupem času jejich zkušenost vypadá takto: Snažím se
– selžu. Snažím se – selžu. Snažím se – selžu. Zní vám to povědomě?
Share
„Vzorec, ve kterém se opakuje snažení a selhání, vede k tomu, že se
vzdáme! Říká se tomu naučená bezmocnost a jedná se o velmi nebezpečný
psychický stav.“
Když jako psycholog vidím tento vzorec, opravdu mě to rmoutí. Proč?
Protože tento vzorec, ve kterém se opakuje snažení a selhání, vede k
tomu, že se vzdáme! Říká se tomu „naučená bezmocnost“ a jedná se o
velmi nebezpečný psychický stav.“ Lidé se při něm cítí jako při
depresi. Zasahuje do většiny aspektů lidského života. A narušuje
sebevědomí člověka.
Nedávno bylo provedeno několik studií zaměřených na to, jak zlepšit
péči o lidi žijící s obezitou. Zjistili jsme, že lidé žijící s
obezitou vlastně nepovažují zdravotníky za zdroj podpory, ale myslí
si, že regulace tělesné hmotnosti je na nich a že se musí jen více
soustředit na stravu a cvičení. Zdravotníci si myslí, že mohou nějak
pomoci, ale také si myslí, že jedinou cestou je dieta a cvičení.
Čas na jiné příběhy
Od konce 70. let 20. století pracuji s lidmi s obezitou. Milionkrát
jsem viděl, jak extrémně nesnesitelné pro obézní lidi je, když někdo
jen tak přijde a řekne: „No prostě musíš míň jíst a víc cvičit.“
Skoro to vypadá, že čekají, že obézní člověk jim odpoví: „Opravdu?
Páni, to mi zatím nikdo nikdy neřekl. Netušil jsem, že by mi mohlo
pomoct méně jíst a více cvičit.“
Slyšel jsem ten příběh tolikrát, že začínám být přesvědčen, že máme
špatný scénář. Je načase změnit, jak hovoříme o tom, co obezita
znamená, jak vzniká a jak se léčí.
Když mě někdo požádá o vysvětlení, proč se zvyšuje míra obezity,
moje odpověď zní: „Protože lidský mozek již není přizpůsoben
prostředí, ve kterém žije.“ S člověkem a jeho mozkem není nic v
nepořádku. Ale problém vzniká, když do toho zapojíme životní prostředí.
Co by se stalo, kdybyste o obezitě přestali smýšlet jako o něčem, co
se dá vyřešit ubráním jídla a přidáním cvičení a co vás neustále
přivádí k selhání?
Mimochodem když se člověk cítí, jako že selhal, a vzdává se,
přestane o sebe pečovat.
Share
„Je načase změnit, jak hovoříme o tom, co obezita znamená, jak vzniká
a jak se léčí.“
Jaká je tedy alternativa? Dobře, nechte mě, abych vám něco pověděl.
Co když je obezita chronické onemocnění, které je důsledkem
genetických, environmentálních, biologických (zejména mozkových),
sociálních a psychických problémů, které jsou zesíleny v kontextu
moderního prostředí nadbytku zpracovaných potravin, přetížení a
nedostatku času na péči o sebe.
Co když jste navzdory všem svým snahám v minulosti s tímto
onemocněním nikdy nebyli doopravdy léčeni? Dosud nikdo k vaší léčbě
nepřistupoval s tím vším, co nyní víme. Uplynulé pokusy se na věc vždy
dívaly z perspektivy méně jídla, více pohybu.
Kdybyste tuto změnu mohli uskutečnit, zajímalo by mě, co by se
stalo?
Naděje
Zde je moje vize: Podle mě tato změna může do zvládání obezity vnést
realistická očekávání a být cestou ke zvýšení sebeúcty.
Share
„Tato změna může do zvládání obezity vnést realistická očekávání a
být cestou ke zvýšení sebeúcty.“
Bojím se toho, že obézní lidé ze svého stavu viní sami sebe – vlastně
víme, že to tak je, lidé mají předsudky o své váze – a nespatřují ve
zdravotnících dostatečnou pomoc.
Pokud však začneme přistupovat k obezitě podobně jako k jiným
chronickým onemocněním, můžeme to změnit. Zdravotníci mohou využít své
dovednosti, které získali při léčbě lidí s jinými chronickými
chorobami, u lidí s obezitou. Zvládání obezity je koneckonců o
léčebných přístupech, které by měly spíše zlepšovat zdraví, fungování
a kvalitu života než se jen soustředit na to, kolik kdo může zhubnout.
Byli byste ochotni přijít si říct o pomoc se svým onemocněním?
Odkazy / literatura (v anglickém jazyce)
Bray GA, Kim KK, Wilding JPH, World Obesity Federation.
Obesity: a chronic relapsing progressive disease process. A position
statement of the World Obesity Federation. Obes Rev Off J Int Assoc
Study Obes. 2017;18(7):715–23.
AMA resolutions. June
2012.
Food and Drug Administration. Guidance for Industry
Developing Products for Weight Management 2007;
Canadian
Obesity Network.
EASO: 2015 Milan Declaration: A Call to
Action on Obesity.;
Mechanick JI, Hurley DL, Garvey WT. Adipposity-based chronic
disease as a new diagnostic term: the American Association of
Clinical Endocrinoligy and American College of Endocrinology
Position Statement. Endocr Pract Off J Am Coll Endocrinol Am Assoc
Clin Endocrinol. 2017 Mar;23(3):372–8.
Waalen J. The
genetics of human obesity. Translational Research 2014;
164(4):293–301.
Kaprio J, Eriksson J, Lehtovirta M, Koskenvuo
M, Tuomilehto J. Heritability of leptin levels and the shared
genetic effects on body mass index and leptin in adult Finnish
twins. IntJObesRelatMetabDisord2001Jan251132-7.
2001;25(1):132-7.
Freedhoff Y; S AM. Best Weight: a Practical
Guide to Office-Based Obesity Management. Canadian Obesity Network;
2010.
Sharma AM, Bélanger A, Carson V, Krah J, Langlois M-F,
Lawlor D, et al. Perceptions of barriers to effective obesity
management in Canada: Results from the ACTION study. Clin Obes. 2019
Oct;9(5):e12329.
Caterson ID, Alfadda AA, Auerbach P, et al.
Gaps to bridge: misalignment between perception, reality and actions
in obesity. Diabetes Obes Metab. 2019;1–11.
Vallis M.
Quality of life and psychological well-being in obesity management:
improving the odds of success by managing distress. Int J Clin
Pract. 2016 Mar;70(3):196–205.
Pojďme si promluvit: 10 otázek, které byste měli položit svému lékaři
Těchto deset otázek vám může pomoci zahájit rozhovor a učinit první krok
k tomu, abyste se dozvěděli, jaké jsou možnosti léčby pro regulaci
tělesné hmotnosti.
Obezita je složité onemocnění, ale její léčba být složitá nemusí.
Vyškolení zdravotníci mají znalosti a nástroje potřebné k vytvoření
léčebného plánu, který vám bude vyhovovat.
The site you are entering is not the property of, nor managed by,
Novo Nordisk. Novo Nordisk assumes no responsibility for the content
of sites not managed by Novo Nordisk. Furthermore, Novo Nordisk is not
responsible for, nor does it have control over, the privacy policies
of these sites.