Jak telemedicína umožňuje péči pro obézní

Kdyby se mne někdo před půl rokem zeptal, jak vnímám telemedicínu, moje odpověď by byla, "Vůbec jí nemám v oblibě." Uznávám že jde silná slova, ale čtěte dál: Nejsem nejzdatnějším člověkem na světě, co se týče technologií. A stejně jako každý doktor i já se cítím nejistá ve věcech, ve kterých se nevyznám.

A co je nejdůležitější, upřednostňuji osobní kontakt. Dávám přednost analogii před digitálními technologiemi. A věřím v to, co nazývám „živou vazbou“ mezi lidmi – ať už si užívám přátelské navazování kontaktů, nebo se snažím řešit zdravotní obtíže.

Studovala jsem motivační komunikaci, abych zjistila, jak číst fyzické podněty a neverbální komunikaci lidí. Domnívám se, že nelze docílit terapeutického vlivu bez fyzického kontaktu.

Před pěti lety jsem vybudovala kliniku s odhodláním mít vše tak, jak má být. Chtěla jsem, aby byla klinicky spolehlivá, bezpečná a přístupná, vřelá a vstřícná – krásné místo pro odpočinek a léčbu.

Chtěla jsem, aby si pacienti okamžitě uvědomili, že TENTOKRÁT bude léčba jiná. A chtěla jsem, aby zdravotníci, kteří tam budou pracovat, zajistili, že tomu tak bude. Chtěla jsem místo, které každým pečlivě uváženým detailem sděluje: „Vyrazili jste na místo, kde se individuálně přistupuje k vašemu zdraví a kde je každý jeden pacient na prvním místě, a je především člověkem.“

Dnes je špičková lékařská klinika ve Vancouveru v Kanadě, kterou řídím, jednou z největších multidisciplinárních klinik pro obezitu v zemi.

Kompletně provozována v rámci veřejného sociálního zdravotního systému, nabízí komplexní léčbu obezity přibližně 5000 pacientům. Jsme odborníky na lékařské i chirurgické bariatrické postupy.

Náš personál se skládá ze 4 interních lékařů, z nichž každý má specializaci v obezitologii, 3 zdravotních sester a 1 dietologa. Spolupracujeme s organizací Obesity Canada a byli jsme Evropskou asociací pro studium obesity uznáni jako mezinárodní centrum nejvyšší úrovně.

Během běžného dne, by kliniku navštívilo 50 - 70 lidí denně – z celé Britské Kolumbie. Naše úžasné prostory byly vždy plné a velmi rušné. Náš systém fungoval. Věrna svému vnitřnímu přesvědčením, musela jsem mít pacienty vždy před sebou, aby léčba byla efektivní. Teprve až poté, mohla připadat v úvahu pro některé z nich telemedicína. A pak udeřila pandemie.

Do kanceláře jsem přišela 16. března 2020 a do 17. března jsme všechny návštěvy převedli na virtuální. V budoucnu se budeme spoléhat na naši platformu zdravotní péče prostřednictvím videokonferencí a v menší míře skrze klasické volání po telefonu. Kromě toho budeme používat e-maily.

Měli jsme štěstí. Naše klinika již do jisté míry technologie pro vzdálenou komunikaci používala již léta. Podepsali jsme souhlas s elektronickou komunikací s našimi pacienty, kteří byli vedeni v elektronickém systému lékařských záznamů. K jejich záznamům jsme měli bezpečný přístup odkudkoli. Byla jsem překvapena, jak jsme byli na tento přechod připraveni. Všechny základní stavební prvky tu již byly. Ale vyžaduje to víc než jen technologii.

Pro mě osobně to, co jsem musela okamžitě udělat, bylo změnit svou vlastní mysl a plně si osvojit toto virtuální poskytování péče. Po tomto novém technickém nastavení, se však objevilo ještě něco dalšího. Začala jsem si uvědomovat, že péči, kterou nově poskytuji, odhalila příjemné zjištění. Byli jsme jakoby uprostřed mračna.

Lidé byli ve svých domovech znepokojeni – vyděšení, ale v bezpečí, izolovaní, ale spolu. Já tuvšak byla a nabízela jim pomoc, KDEKOLI BYLI, a kontrolovala jak na tom jsou. Pokud vám to stále není jasné, vezměte v úvahu, že léčebné řešení obezity je ve skutečnosti o konverzaci. Bez ohledu na zdravotní problém, je ve skutečnosti někdy nejvíce přispívající k léčbě právě naslouchání a propojování se.

Uvědomuji si, že mi telemedicína umožnila překonat nesnáze a být v kontaktu s těmi, kteří potřebují mojí pomoc, ať už jsou kdekoli. Navzdory pandemii jsem byla schopna naslouchat, podporovat a pomáhat lidem, aby svoji nemoc pochopili.

Na rozdíl od mých předchozích přesvědčení se ukázalo, že nezáleží na tom, zda byl člověk fyzikcy v mé kanceláři, v mém počítači nebo v mém sluchátku. Byla jsem jejich lékařem, tím hlasem na druhém konci linky.

Moje virtuální návštěvy jsou v podstatě běžné rozhovory s klinickým nádechem. To není zas tak velký rozdíl proti běžné návštěvě u lékaře.

Zavolám pacientovi nebo se spojíme prostřednictvím online platformy a zeptám se, jak to jde. Naslouchám, připravujeme plán léčby a domluvíme se na následné kontrole, abychom zjistili, jak se věci vyvíjejí.

Upravujeme léky a plánujeme. Někdy to znamená jen vést stravovací deník. Někdy to znamená naplánovat 15minutovou procházku každý den. Poradenství v oblasti duševního zdraví, spánku, stravování pod vlivem emocí atd.

Jediná dieta, kterou lidem nasazuji, je „mediální dieta“, čímž mám na mysli omezení množství zpráv, které sledují, aby jim pomohla v duševní pohodě. Přizpůsobuji to toku konverzace a dané osobě na druhém konci linky.

Prostřednictvím online platforem učím lidi, jak užívat léky, a nasměruji je na jakékoli zdroje od výživy až po aktuílní informace ohledně COVID-19. Můj tým začal pracovat na transformaci zdrojů v rámci online platformy a sestavování všech možných materiálů, od emocionálního stravování až po mýty o obezitě.

Celý náš program bariatrické chirurgie jsme převedli na online program, protože chápeme, že díky rychlému a snadnému přístupu k informacím se lidé cítí bezpečně a vítaně.

„Telemedicína znamená, že jsem se stala hostem v domovech mých pacientů, kde se pravděpodobně cítí bezpečněji, mnohem sebevědoměji a s větším potenciálem, než na těch nejlepších klinikách.“ Namísto toho, aby přišli ke mne na osobní konzultaci, navštěvují nyní moji ordinaci z obývacích pokojů, kuchyní a rodinných pokojů - prostředí, kde tráví většinu svého života.

Komunikace po telefonu nebo internetu může nevyhnutelně vést k osvojování znalostí. Možnost virtuálního léčení, projevování empatie a propojování s lidmi po mně vyžadovalo, abych se stala lepším a účinnějším zprostředkovatelem informací.

Musela jsem se naučit nový jazyk. Vizuální podněty již v některých případech nebyly tak zjevné nebo ani přítomné. Naučila jsem se poslouchat zvukové podněty, vzdechy a odmlky. Naučila jsem se, kdy naslouchat a kdy poskytnout podnět. Naučila jsem se objasňovat, propojit se a komunikovat úplně jiným způsobem.

Vždy jsem věděla, že komunikace je v medicíně VŠECHNO. Věda je zlato, ale komunikace je králem. Tady na mé klinice jsme měli obojí. Byla jsem ohromene, když jsem si uvědomila, že tyto principy jsou v telemedicíně ještě patrnější.

Když se ohlédneme zpět, klíčovým zjištěním je to, že v mnoha směrech funguje telemedicína při zvládání obezity lépe než tradiční klinické prostředí.

Jako obezitolog léčím populaci lidí, kteří mohou být velice zvyklí na sociální izolaci. Žít se symptomy – na typu opravdu nezáleží – má tendenci danou osobu izolovat. Obezita se od mnoha jiných nemocí liší tím, že příznaky i diagnóza pacienta jsou neustále na očích. Proto je život s obezitou až příliš často provázen diskriminací a rozpory.

Naše společnost včetně lidí v mé profesi diskriminovala lidi s obezitou až příliš dlouhou dobu. Pacienti byli zmanipulováni do toho, že se jejich onemocnění považovalo za jejich chybu a léčba jako jejich odpovědnost. VÁŽIT VÍCE JE třeba hodnotit jako Méně NEŽ.

Za této situace nabízí telemedicína skvělou protiváhu. Moji pacienti mají nyní méně překážek v péči než kdy dříve. Teď se k nim mohu dostat a léčit je DOSLOVA tam, kde jsou.

Tím, že zajistíte, aby každé virtuální spojení nebylo o nic méně kvalitní než skutečné setkání, jsou optimální podmínky pro léčbu na dosah. To shrnuje aktuální stav ve správě obezity: Snížili jsme laťku přístupu k péči a zvýšili ji, pokud jde o kvalitu, kterou poskytujeme.

Rok 2020 mě vzhledem k mým pacientům s obezitou ohromil. I když čelí nové výzvě, jejich tolerance, lidskost, stálost a síla jsou ohromné.

Když bylo zavedeno sociální distancování, mnoho mých pacientů již bylo po většinu života sociálně izolováno. Když žijete s obezitou, letadla, restaurace a nákupní centra nejsou vlídná.

V jediném nečekáném okamžiku se zbytek světa ocitl v tom, v čem žilo mnoho z nich. Ale tím, že lidské bytí je pozoruhodné, jsme se těžce naučili zvládnout tuto obtížnou situaci, nehledě na překážky, vydržet a mít úspěch, byť vše kolem se zdá být bezútěšné a nerozhodné.

Lidé se jen chtějí mít dobře. Chtějí se cítit bezpečně, oceněně a vědět, že na nich záleží. Léčba ve svém jádru nese toto sdělení. To znamená, že existuje naděje a zítřek bude lepší než dnešek. Mít přístup k této přesně formulované zprávě nebylo pravděpodobně nikdy důležitější.

To, co jsem se naučila ze života v karanténě, se nyní stalo mým novým normálem. Při psaní tohoto článku provozuji telemedicínu 12. týden. Nachodila jsem více než tisíc kilometrů a viděli jsme více než 2000 pacientů.

Svět se pomalu otevírá, ale moje klinika bude pokračovat ve virtuálním světě i nadále. S ohledem na COVID-19 je naše čekárna příliš malá na to, aby zajistila zdraví mých pacientů.

Paradoxně prostor, kvůli kterému jsem tak tvrdě pracovala, aby zajistil bezpečné útočiště, je nyní místem, kde mohou být vystaveni jiné hrozbě, se kterou jsme se ještě nesetkali. A proto budu i nadále kontaktovat lidi s obezitou, za jimi stanovených podmínek a v jejich místech, abych zachovala naši terapeutickou spolupráci, aniž by to ohrozilo jejich bezpečnost.

Nemyslela bych si, že je to možné, ale telemedicína mě přesvědčila, že nejlepší lék, který můžeme nabídnout, je možné dodat virtuálně. Chtělo to pandemii, abych si uvědomila, že nezáleží na tom, kde se fyzicky nachází „místo“ setkání. Jsem si jistá, že existují oblasti medicíny, kde to není tak aplikovatelné, ale ve světě obezitologie je telemedicína ve skutečnosti dokonalá.

Pracuji jako lékař již více než dvě dekády a stále naprosto miluji svou práci. Líbí se mi, že se stále učím o lidském těle, že moje kariéra mě nutí růst a přizpůsobovat se minutu do minuty a být každý den o trochu lepší.

A co je nejdůležitější, miluji být obezitologem, protože každý den se chystám oslavovat a podporovat vítězství důstojného, hrdého, odolného lidského bytí, ve které doufám, a pracuji na tom, abych do svého života přinesla trochu více kvality.

Bez ohledu na prostor – v ordinaci, na běžeckém trenažéru, telefonu nebo na online platformě – je výhled stále stejný a stále mám privilegium.